Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
-
Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení,
dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni.
Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé.
Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti.
-
Ale né!!
U Jirky v medovém sklípku přece.
-
Již po deváté jsme zamířili do Malého Beranova k Bajerům. Do jejich "medové útulny".
Krb pěkně hřál, Jirkova medovina také a my jsme začali ochutnávkou medů. První košt - polský med medovicový lesní (jedlový), kde byl letos Jirka na návštěvě u místních medařů, druhý - med korsický kaštanový a po nich ještě levandulový z Francie. No musím povědět, že všechny byly dobré, ale Jirkův med nakonec chutnal stejně nejlépe. Ne nadarmo získal za své letošní medy tři zlaté medaile.
Po ochutnávce medů jsme si prohlédli fotky z Polska, které nám Jirka okomentoval. Také nám umožnil, abychom si u něj zase vyrobili voňavé svíčky ze včelího vosku.
A jak už je tradicí, každý sebou něco donesl. Někdo buchty, jiný zase slané tyčky, druhý pak zeleninu a nesmělo chybět ani něco od masa.
A tak při všem tom povídání, práci a ochutnávání čas utíká jako voda. Už je zase večer a nám nezbývá než poděkovat za příjemné odpoledne v medovém sklípku a pak už jen hupky - dupky do svých doupat. Promiňte, samozřejmě že do svých domovů. |